M.B.A NEBO MBA? JAK SPRÁVNĚ PSÁT TITUL VE JMÉNĚ
Řešíte občas problém, jak správně napsat akademický či profesní titul? Nejste si jisti tím, jak dotyčného správně oslovovat, aby vás neznalost titulů nepřivedla do nepříjemné společenské situace? Ani se vám nedivíme. Při dnešní oblibě různých zahraničních titulů jsou chyby velmi časté a běžně se můžete setkat i s více variantami psaní jednoho titulu. A MBA toho není výjimkou. Dnes se tedy podíváme na problematiku těchto třech písmen, co znamenají a jak si poradit s oslovováním nositele tohoto titulu.
Titul MBA (Master of Business Administration) je v České republice udělován jako neakademický titul psaný za jménem. Je to titul profesní, který studenti získávají za absolvování manažerského studia. Nejedná se tedy o náhradu vysokoškolského vzdělání, ale o vhodný způsob osobního zdokonalování se v manažerské praxi, který vysokoškolské studium doplňuje a dále rozšiřuje.
Jak již bylo řečeno, MBA je titul psaný za jménem. Přesto se velmi často můžete v psané korespondenci setkat s různými podobami jako např.: Mgr. Pavel Novotný, MBA či Mgr. Pavel Novotný, M.B.A. nebo dokonce nejbizarnější a z jazykového hlediska nepřijatelnou formou Mgr. MBA Pavel Novotný. Bohužel, na všechny tyto formy psaní titulu MBA můžete veřejně narazit. Která z nich je ale ta správná?
Podle všeobecně přijímaného pravidla se titul MBA správně píše za jménem, bez teček a od jména se odděluje čárkou. Nikdy se MBA neuvádí před jménem, ani tehdy, kdy dotyčný nemá žádný jiný titul. Bezchybná varianta jména držitele MBA titulu tedy vypadá takto: Mgr. Pavel Novotný, MBA. Pokud má dotyčný za jménem více titulů, měly by se čárkou oddělit i tyto ostatní tituly, ať už akademické, nebo ty profesní.
Co se týče oslovování, vždy mají přednost nejvyšší akademické tituly. Pokud držitel MBA žádný jiný titul nemá, doporučuje se oslovovat příjmením nebo profesní funkcí, např. pane řediteli atd. Oslovení pane magistře, by v tomto případě mohlo být trochu zavádějící, neboť se nejedná o klasického magistra získaného na vysoké škole. Nikdy není na škodu si předem ověřit, do jaké míry si dotyčný na svém titulu zakládá. V takovém případě je vždy dobré vědět, který z titulů je pro něj prioritní a podle toho zvolit i kulturu projevu. Na druhou stranu, pokud jste se dostali do stádia, kdy si stále vykáte, ale oslovujete se křestním jménem, v takovém případě jdou tituly stranou.
Psaní titulů z hlediska českého pravopisu může být někdy matoucí, přesto však nikoho neomlouvá. Není nic horšího než získat prestižní titul, který je odměnou za čas věnovaný svému rozvoji i tvrdé práci a neumět ho správně napsat. Nedělejte stejnou chybu jako ostatní a naučte se orientovat ve světě titulů.
